HAHA -
JAK JSEM KRMILA DUCHY
Byla jsem s kamarádkou na venkově. Pro zpestření jsme sebou měly malé děti. Odpoledne slyšíme z půdy podezřelé zvuky, které jsme identifikovaly jako přebíhání zlodějů (možná vrahů) po půdě. Popadly jsme děti a utekly na náves. Zavolaly jsme policii. Po asi hodině přijela místní policie - dva ozbrojení muži.
Vnikli do domu s tasenými pistolemi. Po chvilce váhání vylezli po žebříku na půdu.
Poté nám sdělili, že tam vrazi nejsou, že to byly asi kočky, nebo holuby. (tomu jsme pochopitelně nevěřily). Po odjezdu policejního vozu jsme zatelefonovaly jasnovidce. Ta nám sdělila, že jsou na půdě duchové a poradila nám nalít jim do misek mléko. Prý je to usmíří.
Nalily jsme do misek mléko a odnesly ho nahoru duchům.
Asi je to usmířilo, protože zvuky se neopakovaly.
=========
JAK JSEM NEPŘIJALA KRISTA
Na Staromáku byla někdy po revoluci Voda života a vybízela megafonem k přijetí Krista. Já a má sestra - tehdy zcela zaryté ateistky - jsme usoudily, že lepší bžundu dneska nevymyslíme. Hned jsme vyslyšely volání a přistoupily jsme do kruhu, který tvořili ti z Vody.
Stáli směrem k Husovi a hypnotizovaně vzhlíželi k jejich mluvčímu, který fanaticky vykřikoval do mikrofonu, že právě Ted a Tady na nás Ježíš čeká.
Tak jsme si podle návodu stouply každá za jednoho Vodáka a gebily jsme se a čekaly. Věděly jsme, že žádný Ježíš na nás nečeká, nejsme blbky.
Potom nastal dramatický moment a ten z Vody se měl otočit a udělat nějaké kouzlo. Ten z Vody Života, který mi měl věc zprostředkovat, se o něco pokoušel, ale já jen zírala na svou sestru. Před ní se otočila dívka (imič Svědkyně Jehovova) a VELMI nadšeně vykřikla "Evo!! Tebe bych tu nečekala!! Nikdy bych nevěřila, že zrovna Ty přijmeš Krista!!" Eva, která to také nečekala, mi suše sdělila, že je to pošahaná Klára z jejich třídy a že nemůže pokračovat. Spolužačka byla chudinka celá zklamaná, když viděla, jak místo přijetí kouzla s chechtáním prcháme směrem k Orloji.
Krista jsem přijala o něco později, nepotřebovala jsem k tomu Staromák ani kostel, stačil mi rozum a srdce :-) Věřím, že mi tento dětinský kousek Kristus dávno odpustil, haha. (Klára snad také)
============
JAK JSEM SE NENECHALA TETOVAT
V jistém věku jsem usoudila, že nemůžu dál žít bez tetování. Konkrétně jsem nutně potřebovala astro-znak znamení Lva na svém levém rameni.
Protože jsem šetřílek, tak mě oslovilo doporučení švagra (měl tou dobou levou pazouru skoro černou jakýmisi klikyháky) na "levnou, ale dobrou tatérku". Je prý levnější, protože teprve začíná, ale umí to prý úuužasně.
Tak jsem se tam s kolegyní (která potřebovala na rameno aztécké slunce) vydaly někam do Holešovic. V obskurním vybydleném bytě nás přivítal smrad ze dvou psů a vybledlá dívka.
Na mé prosby o nějaký anestetický krém reagovala údivem a přinesla mi Paralen, který jsem snědla :-)
Předala jsem jí pečlivě připravenou šablonu - kresbu, kterou jsem si přála přenést na rameno.
Dívka se opět divila a předala mi vzory, které tetuje. Krásné růžičky a delfínky... nádhera.
Já ale trvala na astrologickém znaku a prosila o přenesení v měřítku 1 : 1 na mou kůži.
Dívka si odnesla můj papír a zavřela se ve vedlejší velké místnosti. Po asi 10ti minutách jsem to nevydržela a motajíce se po Paralenu jsem se plížila vyslídit, co tam dělá.
Viděla jsem jí, jak se s jazykem v koutku úst snaží pomocí kopírky a tužky napodobit můj nákres.
Můj nákres byla jednoduchá čistá linka, opravdu velmi minimalistické pojetí znaku.
Dívka to nemohla trefit a smolila na papír různé typy pokusů o něco podobného.
Zašeptala jsem kolegyni, že zdrhám, protože ta žena umí kreslit asi jako já nohou...:-)
Stouply jsme si do dveří ke kopírce a sdělily, že jsme právě zjistily, že nám ujíždí autobus do Berouna a utekly jsme. Pak mi to bylo trapné, tak jsem levné ale dobré tatérce zatelefonovala
a omluvila se za lež a přiznala, že důvod útěku je fakt, že jsem viděla, že opravdu vůbec neumí kreslit. Nevím, zda jí to pomohlo..
Než jsem našla jiného tatéra, tak jsem naštěstí zjistila, že můžu životem pokračovat bez obrázku na kůži a že znamení hrdého a silného Lva mám nosit v nitru a ukazovat ho svým životem, ne svým ramenem. Tak sláva! :-)
(dodnes děkuji, že jsem tenkrát špehovala.. ušetřilo mě to obrazu žížaly na paži :-)) )
===========
JAK JSEM NARUŠILA STÁTNÍ HRANICE
Těsně po revoluci jsem byla se svým přítelem na podzimní dovolené v polském pohraničí. Ráda fotím, tak jsem se různě plížila malinama, abych měla co nejhezčí záběr zlatých bříz, dokonce jsem viděla koně s žebřiňákem... no jako z minulého století, kde se to tu vzalo??
Idilku mi narušil gazík, ze kterého vyskákali vzteklí vojáci, kteří na mě začali povikovat polsky. Tomu jsem nerozuměla, jen jsem na ně zírala. Přiměli mě i mého partnera k nastoupení. Dovezli nás na stanici a následně jsme pochopili, že jsme se dopustili "překročení státní hranice".
Mě přišlo překročení skrze maliny za účelem fotky žebřiňáku (to minulé století bylo současné Polsko) jako důvod k hihňání, dotyčným uniformám to přišlo jako dost zásadní problém. Započali výslech. Alternativu k polštině nabídli ruštinu. Já si netroufala ani na jeden z těchto jazyků a vysvětlovala školní angličtinou, že jsem si fotila koně a neměla jsem v úmyslu narušit jejich tento.. Anglická slova jen potvrdila jejich přesvědčení o dopadení špiónů.
Po asi hodině pachtění se můj partner rozčílil, že kvůli nim přijde o večeři, kterou má v hotelu předplacenou a vypadal velmi rozrušeně. Na slovo "hotel" reagovali. Výsledek byl kontrolní telefonát z Polska do našeho penzionu. Tam se k nám naštěstí přiznali.
Vojenský gazík nás nakonce deportoval (nemohli jsme se sami pohybovat v pohraničním vojenském pásmu) až k ubytování, což vzbudilo úctu ostatních účastníků zájezdu. My jsme se tvářili tajemně, jako správní narušitelé. To přimělo kuchaře k ohřátí naší večeře. Špionům nevaří často.
==============