Úplně ticho
Můj syn má taky pár inspiraček:
Občas třeba zvolá:
„Život je tak krásnej!! Tomu se vážně nedá odolat.“
Nepotřebuje k tomu žádné zvláštní okolnosti,
stačí třeba jet na koloběžce, jako každý den.
Občas to prostě nečekaně zvolá.
----
Nebo nedávno, do ticha: „Mami, já se TAAK těšim!!!“
já: „Na co?“
on (trochu udiveně): „No, to nevim…“
Poučil mě, že přece nemůže vědět, co bude…
Přišlo mi to hustý…:-))
----
A včera jsme šli ze školního oběda
/to je jedna z mála radostí domácí školy, že můžu ujídat výborné školní obědy../
a bylo mezi námi dlouho ticho..
já: „Na co myslíš, Teo?“
on: „Na nic“
já: „Aha.. a jak to vypadá, když myslíš na nic?“
on: „Cože? No nijak, přece“
já: „Ale já myslím, co se v tobě uvnitř třeba ozývá, víš..“
on: „Ticho“
já: „Úplně ticho? Žádný třeba ..vzpomínky nebo představy?“
on: „Úplně ticho.“
A šel dál.. v tom úplném tichu… které na něm bylo trochu vidět.
Závěr:
Život je krásnej, že mu nejde odolat.
Těšte se na to, co přijde.
Občas zůstávejte v úplném tichu uvnitř.
Mávám, Jana Marie